Směnka

Směnka je úvěrový cenný papír, ze kterého je jasně patrný nějaký finanční dluh. Držitel směnky se na jejím základě může dožadovat vrácení částky, která je na ní uvedená. Směnka musí mít zákonem dané náležitosti, ale na její formě už tolik nezáleží. Pokud tedy obsahuje faktické údaje, může být sepsána i na zadní straně účtenky ze supermarketu nebo třeba na pivním tácku.

Směnka může dloužit jako prostředek k získání hotovosti, úvěru nebo třeba jako zástava nebo prostředek k placení. Její náležitosti jsou zákonem dané. Mezi nejdůležitější je označení, že se jedná skutečně o směnku. A nestačí jen nadpis, ale tato skutečnost musí být uvedena i v textu. Další náležitostí je jasně vyjádřený slib dlužníka, který zavazuje splatit dluh a popřípadě i úroky z něj plynoucí, a to u směnky vlastní. U takzvané směnky cizí je zase zapotřebí uvést příkaz k zaplacení určité sumy. Nezbytné je i jméno dlužníka, popřípadě spoludlužníků či ručitelů, datum splatnosti (na viděnou, na určitý čas po viděné, přesné datum, do určité doby po vystavení směnky), místo kde bude dluh vyrovnán, datum a místo vystavení směnky, podpis vyhotovitele směnky, popřípadě jeho adresa. Na vystavení směnky lze použít předtištěné formuláře, ale není to nezbytné. Směnku vyplnit či napsat strojově, ale i rukou. Na směnce není nutné ověřovat podpisy, protože to není smlouva, ale jednostranné uznání dluhu. Postačí proto podpis obyčejný dlužníka.

Směnka je jednoznačným uznáním dluhu a opravňuje osobu, která ji má v držení a je jejím majitelem, nárokovat její splacení po dlužníkovi. Ten musí v případě, že by se závazkem nesouhlasil dokázat, že není dluh oprávněný. Jedinou nevýhodou směnky je, že pokud na ní chybí jediný zákonem daný údaj, je neplatná. Proto by si její vystavovatel měl při jejím vyhotovení dát obzvlášť záležet a nic neopomenout.